Mobil může mít každý

Doby se mění. A jestli je toho něco zjevným důkazem, mohou to být třeba telefony. Ještě před nějakými třemi desítkami let tu sice pochopitelně také byly, ovšem prakticky bezvýhradně v podobě pevné linky, tedy přístroje, který musel být v jednom kuse na tomtéž místě, protože se musel šňůrou připojit do telefonní zástrčky. A i na takovou pevnou linku tehdy musel člověk čekat léta, pokud tedy nebyl z řad privilegovaných jedinců, jsoucích víc než zadobře s režimem. Zatímco dnes? Dnes už se s telefony setkáme prakticky kdekoliv, pořídit si něco takového můžeme kdykoliv, a to nejen onu zmíněnou nepraktickou pevnou linku, ale pochopitelně především mobilní telefony. Tedy přístroje, ze kterých můžeme telefonovat kdykoliv a odkudkoliv. A jak všichni dávno dobře víme, nemusíme z těchto nezbytně jenom volat, tyto nám nabízejí daleko více služeb.

Kdo dnes prostě po telefonu zatouží, může ho mít klidně hned. Totiž pochopitelně ne hned, protože si pro něj musí zajet do nějaké prodejny nebo si ho třeba objednat z domova nebo odkudkoliv v internetovém obchodě, což nějaký čásek zabere, ale v podstatě hned. Stačí si ho koupit, a to v případě jednodušších variant nebo s některými tarify i za vyslovený pakatel, a hned se dá telefonovat. A také se dají případně posílat krátké textové zprávy a u chytřejších telefonů se lze i připojit na internet, využít nějaká ta užitečná aplikace a podobně.

Telefony se prostě změnily z nedostatkového zboží na něco, co může mít každý. A většinou je to pochopitelně dobře. Protože jeden nikdy neví, kdy a odkud bude muset někoho kontaktovat, respektive nesmí promeškat něčí zavolání jemu, lidé musí být dosažitelní. A k tomuto účelu slouží mobilní telefony skvěle.
I když je pochopitelné, že i tyto přístroje mají kromě předností i nedostatky. A to nejen ten, že se dají kvůli svým rozměrům snadno ztratit. Je k vzteku třeba i to, když si někdo nevypne mobil tam, kde tento není žádoucí, a tím ruší své okolí.