Máme přece mobily

Už je to docela slušná řádka let, co u nás používáme mobilní telefony. Tyto se postupem doby staly naprosto samozřejmou alternativou k takzvané pevné lince, jež u nás dříve dominovala, avšak kvůli všem lidem naprosto zřejmým nedostatkům ustupuje a zůstává tak vesměs už jen někde v kancelářích či na pracovištích.
Když se u nás mobilní telefony počaly objevovat, šlo o na naše poměry hodně drahé a luxusní záležitosti. Člověk za ně utratil majlant a ani volání samotné nebylo rozhodně laciné, kvůli čemuž tyto byly výsadou především podnikatelů a lidí, ‚kteří si to mohli dovolit‘.



Jak jen se nejednou naparovali ti, kdo mohli na veřejnosti využívat to, co se dnes hanlivě označuje jako ‚cihla‘! Jak jen byli tito často nadutí, že mohli využívat ony sice stále ještě obrovské, ale přece jenom už bezdrátové aparáty, z nichž se dalo volat odkudkoliv! Samozřejmě za předpokladu, že tam byl signál, což nebývalo ve srovnání s dneškem zase až takovou samozřejmostí.
Ale svoji výjimečnost už mobilní telefony dávno pozbyly. Staly se něčím naprosto běžným, masově rozšířeným. A dnes už si našinci nekladou otázku, zda si mobil koupí, ale spíše jaký si koupí. Protože mobilní telefony dneška nejsou obdobou pevné linky, do níž se dalo pouze mluvit, a nejsou už ani těmi prostými zařízeními, umožňujícími navrch i posílat SMS a hrát na nich pár primitivních her.



Dnes se žádají mobily daleko dokonalejší, dnešní telefony musí nabízet přehršel různých služeb. Protože bez toho by už nebyly atraktivní a nevzbuzovaly by obvykle zájem. Starší generace sice doposud spokojeně žije s klasickými tlačítkovými mobily, jež toho umí jenom docela málo, a nelze proti tomu vlastně vůbec nic namítat, ale přece jenom už tu máme hlavně přístroje, jež mají s dřívějšími mobilními společné pomalu jenom to, že je lze přenášet a používat kdykoliv a kdekoliv.