K čemu máme wearables?

Kdyby mi někdo zamlada, ale vlastně i v o dost pokročilejším věku řekl, že bude jednou existovat něco jako wearables, a nejen že to bude existovat, ale také že to budu moci používat v každodenním životě, nevěřil bych mu. A nevěřil bych mu to ani poté, co by mi objasnil, co že to wearables jsou a k čemu se dají využívat. Protože představa, že by existovala taková zařízení, jež by mohla poskytovat podobné služby, by mi připadala jako z říše sci-fi, jako něco nemyslitelného.
Ale toto zdánlivě neuvěřitelné už se stalo skutečností. Dnes už taková takzvaně chytrá zařízení, jak se dají wearables popsat, nejen existují, ale také si je může pořídit a následně využívat kdekdo z našich řad.

A k čemu se tato zařízení používají? A jak je vlastně poznáme, jak vypadají?
V zásadě se dá říci, že tato mají nejednu velice rozmanitou podobu. Některá mohou vypadat třeba jako hodinky, další jako náramky, náhrdelníky, ale klidně i celé šaty. A slouží-li k něčemu, pak k tomu, aby je lidé nosili na sobě a využívali jejich funkcí, jimiž jsou rozšíření funkcí mobilního telefonu, snímání a ukládání dat, funkce kalendáře ovládaného hlasem a podobně.
Tato zařízení tak slouží například sportovcům nebo jiným lidem, kteří chtějí sledovat a hodnotit svoji pohybovou aktivitu. Dalo by se tu tedy mluvit dejme tomu i o miniaturním osobním trenérovi.

Jenže tím funkce těchto zařízení nejsou ještě ani zdaleka vyčerpány. Pokud se tato zařízení propojí s mobilním telefonem, lze si třeba na takových chytrých hodinkách přehrávat hudbu, lze tak bez vytahování telefonu zjistit, kdo nám zrovna volá, slouží třeba i ke čtení zpráv a ze zdravotnického úhlu pohledu třeba i ke sledování toho, co se s námi děje během spánku.
Ale podobných možností je tu pochopitelně ještě daleko více. Člověk třeba ví, kolik energie vyčerpal a kolik toho tedy může sníst, případně naopak. A to může být prospěšné, byť to zároveň může být i k vzteku.