Kde bychom bez internetu byli?

Když chtěl člověk dříve vědět, co se děje v trochu vzdálenějších oblastech naší země nebo v cizině, musel si počkat a v příslušnou hodinu si pustit televizi, když zrovna dávali zprávy. Případně si musel pustit rádio nebo koupit noviny, o kterých obvykle platilo, že šlo o různě vypadající varianty Rudého práva. Víc zdrojů jsme nemívali a vlastně ani ‚nepotřebovali‘, protože u nás panovala jen jediná pravda, a to ta soudružská. Někdo si pak mohl obzory ještě rozšířit sledováním nějaké té zahraniční televize přesahující svým signálem v pohraničí státní hranici, někde se dala teoreticky slyšet i Svobodná Evropa či Hlas Ameriky, jež ale šířily to, o čem se tu vědět nemělo a mluvit zapovídalo. A to bylo vše.

Když chtěl člověk dříve nakoupit, musel zamířit v otevíracích hodinách do některého kamenného obchodu a vzít zde zavděk tím, co se tu zrovna nabízelo, protože alternativy nebyly a na konkurenční prostředí se dalo rovnou zapomenout.
Taková a mnohá další omezení jsme u nás mívali, dokud k nám nepřišla demokracie a spolu s touto i dříve nepředstavitelný fenomén zvaný internet.
Dnes už je ale internet něčím naprosto běžným, něčím, co nám prokazuje nesčetné služby. Na tomto můžeme v kterémkoliv okamžiku komunikovat s jinými lidmi, a to s kýmkoliv žijícím a působícím kdekoliv na naší planetě, můžeme tu čerpat z nepřeberného množství informací nejrůznějšího druhu, zaměření a relevantnosti, můžeme tu nakupovat i prodávat, bavit se…

Internet nám prostě dal dříve netušené možnosti. A je jenom na nás, které z nich využijeme a jak. Protože každý z nás potřebuje něco jiného, a pro každého z nás tak má internet něco, co mu splní jeho přání.
Tato globální síť nám tedy často nesporně pomáhá. Ale může vlastně i škodit. Protože se na ni dostane kdokoliv a s jakýmikoliv úmysly. A proto je třeba brát vše na internetu s rezervou a být ostražití. Jeden totiž nikdy neví, co všechno mu internet přinese.